Ať již hledáme v počínání amerického prezidenta Trumpa jakoukoli logiku, jedno je jisté. Skokové zvýšení celních tarifů je zásadní revizí poválečného obchodního systému, který se nesl ve znamení postupné liberalizace zahraničního obchodu. Svými kroky ale Donald Trump zároveň ničí systém, jehož byly Spojené státy doposud největším beneficientem.
Americká hegemonická pozice a role dolaru jakožto globální rezervní měny totiž dlouhodobě umožnily USA žít si nad své poměry, tedy spotřebovávat více, než samy vyprodukují. Obchodní deficit přitom není záležitostí posledních několika let – Spojené státy operují s chronickým schodkem již padesát let v kuse. Jak je to možné? Primárně díky ochotě zahraničí vracet vydělané dolary zpátky do USA, tedy recyklovat své přebytky nákupem amerických aktiv, například státních dluhopisů nebo akcií.
Samotný záměr dostat americkou obchodní bilanci do plusu je ale problematický i z jiného důvodu. Přestože v očích Donalda Trumpa se obchodní deficit rovná okrádání Spojených států, ve skutečnosti jde o pozitivní důsledek mezinárodní dělby práce a specializace výroby.
A ta je pro Spojené státy celkově velmi výhodná. Fakt, že se v USA nevyrábí oblečení, stejně jako iPhony není odrazem amerického neúspěchu, ale naopak. Pracovní místa v průmyslu postupem času nahradila ta lépe placená ve službách s vyšší přidanou hodnotou. Příkladem budiž Apple, který si v Americe ponechává výzkum a vývoj, stejně jako design, tedy vysoce kvalifikovanou a dobře placenou pracovní sílu, zatímco samotnou výrobu přesunul do levnější Číny. Je to důkaz o americkém neúspěchu? Právě naopak.
Donald Trump svými politikami dosavadní systém narušuje, nemá však v zásobě žádnou alternativu. Pokud by totiž opravdu chtěl návrat textilní a jiné relativně málo kvalifikované výroby do USA, pak by se tak mohlo stát jen za cenu poklesu životní úrovně a úrovně mezd, aby byl výsledný produkt konkurenceschopný. A to je scénář, o který běžný Američan rozhodně nestojí.
Dominik Rusinko, hlavní ekonom ČSOB Private Banking